Před chvilkou jsem šla vynést ven odpadky a ve dveřích jsem potkala sousedku, která právě dostala krásnou kytičku konvalinek. Dnes jsem hodně myslela na 3 muže mého života. Tatínka. manžela i syna. Všichni tři nezávisle na sobě uznávali svátek matek jako oslavu jedinečného daru ženě stát se matkou, Matkou s právem žít pro své dítě.

Sousedka, stará paní z našeho vchodu se na mne najednou usmála. Možná a je to pravděpodobné si uvědomila, že ačkoliv jsem máma, není nikdo, kdo by mi dnes dal kytičku a když jsem se vracela od popelnic, stála stále ještě ve dveřích a v ruce měla dvě menší kytičky a tu jednu mi s milým úsměvem a se slovy ať Vám ty konvalinky voní radostí mi jednu z kytiček podala.

Poděkovala jsem jí a věřte - nevěřte, její ruku možná nepřímo vedli ti tři, kterým nosím květiny já. Ať tak nebo tak, kytička konvalinek mi voní k psaní těhto řádků. Volí lidskou solidaritou a přátelskými vztahy, které jsou součástí každodennosti v jednom pražském panelovém domě